Díky změnám v socialistickém Československu v roce 1989, se konečně uvolnily poměry a občané, mohli svobodně vycestovat, do tehdy, pro ně neznámého světa za železnou oponou. Politika ovlivňovala vše v životech lidí tzv. východního bloku a cestování, bylo jednou z mnoha věcí, která byla, zcela v moci státu a občan byl vydán napospas režimu a jeho posluhovačům. Pro dnešní generaci, je zcela nepochopitelný systém, který umožňoval cestování. Nejzlobivějším občanům, stát prostě pas nevydal, ti co teprve zlobit začali, byli na tehdejší Veřejnou bezpečnost (dnešní Policii ČR), popřípadě přímo na Státní bezpečnost, předvoláni, nebo rovnou předvedeni a vyzváni, aby se dostavili s pasem a ten jim byl zde odebrán.
Ti kteří chtěli cestovat a byl jim odebrán pas, mohli cestovat pouze po tehdejší ČSSR a to ještě, byly místa, kde civilista nemohl a to úseky u státních hranic, obzvláště těch západních a různé Vojenské újezdy apod. Když dnes někomu vykládáte, že fotit na nádražích, benzínových pumpách apod. bylo zakázáno fotografovat a bylo to trestné. Ti, co měl štěstí a byli držitelé zeleného cestovního pasu měli, možnost, pokud chtěli jet do spřátelených socialistických států si vyžádali, tzv. výjezdní doložku. Do socialistických států vám s pasem stačila a před vjezdem do ciziny jste musel vyplnit celní a devizové prohlášení, do puntíku i se značkou výrobce popsat, co vyvážíte a stejně jste tento dokument vyplňovali, při příjezdu. Pokud chtěl člověk vycestovat do kapitalistické ciziny, teoreticky neměl problém, ale prakticky to měli soudruzi vymyšleno důkladně. Pro výjezd na západ, jste si museli zažádat o devizy v bance tzv. Devizový příslib a ten byl, jako v Hamletovi, to o co kráčí.
V této žádosti, museli s vaším výjezdem vyslovit souhlas různí lidé v zastoupení různých úřadů a institucí. Mezi jinými, např. vaši sousedé, (prověření) v podobě uličního výboru, stranický výbor na pracovišti, přestože jste nebyl příslušník Komunistické strany Československa. I když jste si všechny tyto lidi zavázal a oni s vaší cestou souhlasili, neměl člověk ještě vyhráno. Konečné slovo měla Státní bezpečnost a ta byla velmi bdělá. Takže on vlastně nikdo nic nezakázal, ale podle zákona jste bez deviz vyjet nemohl, takže kruh, ze kterého, byla cesta, zase jenom dovnitř kruhu. Je to jen velmi povrchní vzpomínka na dobu, kdy si nestačilo říct, zítra jedu.