Obecně – když se řekne slovo vztahy, automaticky si s ním spojíme vztah dvou lidí – tedy muže a ženy. Nevím ale, proč tomu tak vlastně je, protože vztahy nemusí být jenom mezi mužem a ženou.
Dnes si tedy probereme více dopodrobna druhy vztahů a v krátkosti si je popíšeme.
První vztah: Vztah mezi mužem a ženou
Ten jsem zmiňovala již o něco výše. Jde o vztah, kdy se dva lidé muž a žena milují, mají se rádi a jsou spolu šťastní. Takovému vztahu říkáme partnerský vztah. Často tento vztah můžeme vidět všude okolo nás – v parku, ve městě, v nakupovacím centru… Časem takový partnerský vztah přerůstá po delší době v něco více – manželství a poté děti.
Druhý vztah: Vztah k dítěti
Vztah k dítěti je naproti tomu ale úplně jiný, než vztah partnerský. Nemůžeme jej srovnávat. S vlastním dítětem totiž máme ještě větší pouto, než se kterýmkoliv mužem. Proto je vztah matky a dítěte tak silný a nedá se jen tak snadno rozbít. Dítě miluje svou matku. A to nejen proto, že se o něj stará po jeho narození, ale že v ní rostlo devět měsíců. A to už je opravdu dlouhá doba. Proto mnohdy dítě má větší pouto k matce, než k otci (nemusí to být ale vždy pravidlem – většinou to tak ale už bývá).
Třetí vztah: Vztah ke svojí vlasti
Vztah ke svojí vlasti je taky jeden ze vztahů, který se nikde moc neuvádí. Já například miluji Českou republiku a její krajinu. Někdo se například zase narodil ve Španělsku a miluje Španělsko. Každý to máme jinak. Nicméně vztah ke vlasti může být někdy až natolik silný, že pokud například máme možnost se přestěhovat do nějaké jiné země, je to těžké a v některých případech to vlastně člověk vůbec neudělá, právě proto, že svoji vlast tak miluje a v žádném případě na ni nedá dopustit. Je to naprosto v pořádku, každý to má jinak. Já třeba nedám dopustit na nádhernou krajinu České republiky.