V minulosti trpěli lidé lecjakými nemocemi. Nejenom oním proslulým morem, ale i četnými jinými infekcemi. A nejen infekcemi. A můžeme být vděčni za to, že se tu vyskytoval i vědecký pokrok, který se našemu zdraví věnoval a který nás takových neduhů v mnoha případech zbavil.
Díky vědcům se staly morové rány minulostí, díky nim netrpíme nebo aspoň daleko méně strádáme četnými nemocemi jinými, jako jsou dejme tomu neštovice, tyfus, tetanus, vzteklina… Prostě si někdo dal tu práci, nažhavil mozkové závity a objevil někdy léky a někdy vakcíny poskytující nám ochranu.
Jenže lékařská věda nás všech problémů nezbavila. A zřejmě ani nezbaví. Zatímco jsme se díky ní s nejednou nemocí rozloučili nebo ji můžeme považovat ve srovnání se zašlými časy za banalitu, současně nám i nové nemoci přinesla. Nebo tedy přesněji řešeno nepřinesla, ale odhalila. A kdyby jí nebylo, trpěli bychom jimi, ale nevěděli bychom, že jimi trpíme. A tak tu máme dejme tomu koronavirus, HIV, cukrovku, vysoký krevní tlak… A lékařská věda má díky tomu i nadále práce až nad hlavu. Protože, jak se říká, díky pokroku už dnes nenajdeme člověka, který by byl úplně zdravý. Na každém z nás dokážou doktoři něco najít.
A to je na tom nejednou to nejhorší. Protože vzpomeňme dejme tomu na známou sérii komedií o básnících: „Dokud nevěděl, jaký má tlak, byl docela zdravý.“ Prostě bychom si nejednou užívali života, kdyby nás někdo neposlal na nějaké vyšetření, při kterém se vždycky najde, že něco není v normě. A člověk se tím nejednou začne v myšlenkách zaobírat, pak ho z toho začnou přepadat chmurné myšlenky a je to. A nakonec už třeba jeho život za moc nestojí a stres ho takovému člověku zkrátí. Protože na hypochondrii bohužel nikdo doposud lék nevynalezl a sotva někdy vynalezne. I když by se určitě našlo hodně lidí, kteří by takovou medicínu nesporně potřebovali.