Mobilní telefon se stal běžnou součástí našeho života. Má jej prakticky každý, a tak není divu, že se jejich výrobci rozhodli přijít s modely vhodnými pro různé skupiny zákazníků. Asi nejznámějším příkladem této strategie jsou pak mobilní telefony pro seniory, jako byl například Aligátor.
Ty se od těch klasických lišily především větším písmem na displeji, většími tlačítky a také údajně jednodušším ovládáním. Na druhou stranu zase postrádaly funkce, které již tehdy byly u nových mobilů běžné, jako bylo připojení k internetu. Jejich účelem bylo skutečně jen umožnit volání a SMS.
Na první pohled se to zdálo výhodné – senioři si obvykle s novými technologiemi příliš nerozumí, a jejich zrak také nebývá nejlepší. Často také chtějí mobil skutečně používat jen k volání. Ovšem navzdory všem těmto předpokladům se na našem trhu příliš neuchytil. Důvodů je hned několik. V první řadě je to malá cílová skupina. Zdaleka ne všichni staří lidé totiž patří do uvedené kategorie. Mnozí z nich si dokážou bez nesnází poradit i s chytrým mobilem, a problém se zrakem vyřeší zvětšení písma, zoom či jednoduše brýle.
Navíc zdaleka ne každý si chce přiznat, že už je starý. Mnoho lidí i v pokročilém věku by se za Aligátora stydělo, neboť by to pro ně znamenalo, že již patří „do starého železa“. Jeho vlastnictví by je v podstatě ponižovalo. Tyto faktory značně snížily počet lidí, kteří si jej byli ochotni koupit. Prodej tak díky tomu nebyl ani zdaleka takový, jak výrobci očekávali, zvláště když pořizovací cena byla skutečně nízká. Proto jim nepřinesl očekávané zisky, a jako takový byl tento produkt brzy vyřazen z prodeje.
Samozřejmě ještě je možné jej koupit, avšak pouze velmi zřídka, a obvykle se jedná o přístroj „z druhé ruky“, tedy takový, který byl již používaný. Přeci jen, prodej nových telefonů pro mladé se stále lepšími funkcemi se ukázal jako podstatně výnosnější. A o peníze tu jde koneckonců především.